Obecní knihovna Žihle

Kterak se vypočítává masopustní období:

V kalendáři se vyhledá, kdy je měsíc v úplňku poprvé po prvním jarním dnu (21. březen). Velikonoce ten rok začínají v pátek po takto vypočteném prvním jarním úplňku. Datum Popeleční středy se vypočte tak, že se od pondělka toho týdne, ve kterém jsou Velikonoce odečteme 40 dní a máme datum Popeleční středy. Masopust trvá od Tří králů – tj. 6.ledna – do úterý, před Popeleční středou. Díky pohyblivosti Velikonoc, tak může být mezi 1. únorem až 7. březnem. Protože dnes většina lidí přes týden pracuje, přesunuly se masopustní průvody masek často na soboty.

Název Popeleční středa je od tzv. „udílení popelce“. Popelec je popel ze starých ratolestí jehněd, posvěcený na Květnou neděli předešlého roku. Nejznámější a nejveselejší jsou poslední dny masopustu, spojené s radovánkami a hodováním, pro lidi v minulosti to byl oficiální svátek obžerství, během kterého bylo třeba se dosyta najíst před nadcházejícím čtyřicetidenním půstem. Při pomyšlení, že již zakrátko nastane dlouhý předvelikonoční půst, si každý dopřál dosytosti bujarého veselí, zpěvu, tance – a pochopitelně i jídla a pití. A tak se o masopustu většinou zabíjelo prase.

Mrazivé počasí bylo ideální a řezníci měli v tento čas plné ruce práce. Zabíjačka však probíhala jako ceremoniál, neboť byla spojena s různými žertovnými obřady, kdy byl například „provinilý vepřek“ souzen a hospodář mu z knihy předčítal ortel. V době masopustu se i na královském dvoře konaly hostiny, ve městech tancovačky, na vesnici vepřové hody. Těm, kdo se slávy nezúčastnil, se posílala bohatá výslužka ze zabíjaček, která většinou obsahovala huspeninu, klobásy, jelítka, jitrnice, ovar, škvarky.

O masopustních radovánkách se u nás dochovaly písemné zprávy již ze 13. století. Naši dávní předkové si na bujaré masopustní veselí velmi potrpěli, což bývalo mnohdy církvi trnem v oku. Tehdy ovšem býval masopust poněkud hlučnější a rozpustilejší než-li dnes. Každý se snažil si užít masopustních kratochvílí jak nejlépe uměl. Veselil se bohatý i chudý, pán i slouha, mistr i tovaryš. Každý jedl masopustní šišky a koblížky, vesele popíjel, zpíval a tančil při hudbě pištců a hudců. Vždyť i čeští králové v tu dobu strojili nákladné masopustní kvasy, na kterých hodovali se všemi pozvanými.

Tučný čtvrtek O tučném čtvrtku bývala k obědu vepřová pečeně se zelím a knedlíky. Také se nemělo hledět na nějaký ten džbán piva. Na tučný čtvrtek si každý měl dopřát tolik piva a mastného jídla, co snesl. Pátek a sobota utekla jako sen a už tady byla tak dlouho očekávaná masopustní neděle.

Masopustní neděle Masopustní neděli se také říkalo neděle taneční. Hned po obědě vyhrávali hudebníci na návsi a zvali tak k muzice do hospody. Hned jak dohráli, začaly se otevírat vrata statků a dveře chalup a muži i ženy mířili k hospodě, kde už na ně čekali muzikanti se svými nástroji. Pivo teklo proudem, z bot tanečních páru se jen kouřilo a veselého křiku neubývalo ani v časných ranních hodinách.

Masopustní pondělí Druhý den, na masopustní pondělí, se pokračovalo v tanci. To byl tzv. „mužovský bál“. Na takovou zábavu neměla svobodná chasa přístup a musela se spokojit s přihlížením. V kole bylo vidět jen samé ženáče a vdané. Hudebníci pilně vyhrávali, protože furiantští sedláci na nějakou tu zlatku nehleděli.

Masopustní úterý Byl to také tolik očekávaný den maškar, již bylo všude plno. V průvodu maškar bývaly figury nejrůznějšího druhu. Čím byla maska pitvornější, tím budila větší pozornost. Zúčastňovali se ho různé masky a ať už šlo o četníky, žebráky, cikány nebo jiné maškary, hlavní postavou byl většinou šašek, medvědář s medvědem nebo ženich s nevěstou. Šaškovský oděv byl zdobený barevnými papírky, na hlavě měl špičatou čepici a v ruce nesl bič na odhánění nemaskovaných.

U každého stavení hudba zahrála dva až tři kousky. Maškary byly většinou odměňovány koblihami, vejci, uzeným masem, ale i obilím a penězi. Pekla se spousta různých druhů pečiva, především smažené z kynutého i nekynutého těsta. Kromě koblih to byly šišky, speciální pečivo z koblihového těsta, věnce, vrkoče, koláče, buchty, vdolky a boží milosti.

Termíny v následujících letech:

K masopustu se váže spousta říkadel, písniček, pranostik, přísloví a také oslav jako bylo ukončení přástek atd. Obyčejů a zvyků vážících se na poslední masopustní dny bylo mnoho, každá vesnice, každý kraj byl něčím odlišný a měl svá specifika. Všude se ale toto období uzavíralo taneční zábavou, spojenou s „pochováváním basy“. Jedná se o parodii na pohřeb zemřelého marnotratníka. Do necek, na desku nebo na prostřený stůl či máry se položila basa pokrytá plachtou. Následoval vlastní pohřební obřad s upozorněním na domnělé prohřešky basy v čase masopustních zábav a za tklivého nářku byla slavnostně vynesena ven ze sálu a „pohřbena“.

Masopust končil v noci před Popeleční středou, kdy ponocný zatroubil na roh a rychtář všechny vyzval k rozchodu. Sousedé si po půlnoci na rozloučenou zazpívali postní píseň a rozešli se domů. Druhý den (na Popeleční středu) se naposledy konzumovaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem, dopoledne ještě byla povolena kořalka. Oběd však už byl přísně postní, což většinou bývala čočka s vajíčkem, sýr, chléb, vařená krupice, pečené brambory.

Očekávání Velikonoc Masopust skončil a život se opět vrátil do klidných kolejí. Tančit ani zpívat se již nesmělo, neboť během půstu byla země samodruhá, odpočívala a stejně jako její hospodář se chystala na nový hospodářský rok, novou úrodu. Začínaly týdny předvelikonočního odříkání.

Be Sociable, Share!

•